čtvrtek 14. listopadu 2013

1. díl

Tohle jestli vyjde , tak se asi zblázním od štěstí. Kvůli téhle příležitosti 4 roky dřu na nejlepší umělecké škole v Anglii. Byl to už od malička můj sen hrát v nějaké kapele. Sice tohle je konkurz jenom do doprovodné kapely pro nějakého interpreta, jehož jméno se neví, kvůli tomu, že by se tam mohly hlásit schválně fanoušci a tak, ale mně je absolutně jedno, co to bude za interpreta hlavně, že budu v kapele. A pro začátek kariéry si nemůžu přát nic lepšího než dělat v doprovodce, to se totiž jen tak nějakému začátníkovi nepovede. Dnes musím předvést nelepší výkon v mém dosavadním životě a mám na to pouhých 5 minut. Hraju na bicí už od tří let, kdy mě k tomu dovedl táta. Brácha taky hraje na bicí, ale ten má momentálně zlomenou ruku, tak toho zneužiju. Brácha i rodiče o tom ví a podporují mě. Na konkurz se poslaly výsledky z bráchova studia a asi by jste chtěli vědět proč. No tak…
"Číslo 68 Charlie Milton" Tak a je to tu. Tohle musím zvládnout za každou cenu.
"Dobrý den představte se a můžete začít."
"Dobrý. Já jsem Charlie Milton, mám 19 let a čerstvě dokončenou Akademii muzických umění Petera Colbranta v Londýně." jeden z členů komise ukázal k bicím.
Ty to zvládneš. Jenom zahraj to, co ti celá rodina, tak pochválila a bude to v cajku. Klid v duši. Prázdno v hlavě a začínáme. V mém podání odzněla písnička od 30 second to mars- Kings & qeens. Poté se ke mně přidali kytarista, baskytarista a klávesák a měli sme odehrát od Three days grace- i hate everything about you. Po skončení si něco zapsali.
"Můžete jít Charlie. My se vám do 3 dnů ozveme."
"Děkuju. Nashledanou."

"No, tak jak to dopadlo." přiběhla ke mně mamka s bráchem.
"Ozvou se." nasedli sme do auta a upalovali domů. Tam už čekal taťka.
"No, tak jak to dopadlo."
"Tati jak dlouho už ste s mamkou maželé?"
"25 let."
"Jde to vidět. Přesně tu samou otázku se mě ptala mamka. A prý se ozvou do tří dnů"
Strávili sme tam celý den. Je 9 večer a ještě musím obeznámit partu s výsledkem a můžu jít spát.
A vlatně nemůžu. Ještě nevíte proč se posílaly bráchovy výsledky. Totiž jsem holka ano jmenuju se Charlie to je fakt, stejně jako se můj bratr jmenuje Charles. Jo máme "stejné" jméno, ale jsme dvojčata a na počest dědy jse první vnouče mělo jmenovat po něm. Na svět jsme přišli císařským řezem a nikdo nám nedokázal říct, kdo se narodil první, tak aby rodiče dodrželi slib, tak já jsem Charlie a brácha Charles. No zpět k tomu proč se posílaly bráchovy výsledky, jako kluk totiž máte mnohem větší šanci, že vás vezmou. Popravdě viděli jste někdy holku co by hrála na bicí? Já vím podvrh jako kráva, ale jinak bych neměla nejmenší šanci. I na konkurzu jsem byla převlečená za kluka. Nebylo to zas tek těžké jenom jsem se musela obmotat obvazama, aby nebyly vidět prsa, paruka, nalepovací kotlety a obočí, moje oblíbené tričko 30 second to mars a kalhoty, které jsem šla kupovat s bráchem. Povím vám jestli mě přijmou bydu si muset "trošičku" pozměnit šatník.

Žádné komentáře:

Okomentovat