5. díl

Ha! První nový příspěvek na novém blog. Vlastě není první nový, ale to je fuk. Nebo ne? Radši jo ;D Nic nebudu se zbytečně vykecávat.

Všechno šlo jako po másle. Byli sme v polovině turné. Já s Liamem sme byli nejlepší kamarádi a o mém malém tajemství věděl pouze on. Vlastně věděl i další „přísně tajné věci“. Byli sme skoro neodloučitelní v soukromý i na koncertech. Fanynky nám říkali „Charliam“. Nejvíc mě mrzelo, že jsem jim musela lhát. Na twitteru i na facebooku mi psaly jak jsem krásný, zábavný a milý. Kdyby věděly, že jsem holka….. Kvůli tomuhle jsem bývala často frustrovaná. Jenom Li věděl, co se se mnou děje, a tak se mě snažil uklidnit tím, že sme si bráchou, tak podobní, že kdyby se to náhodou provalilo, fanynku můžou přesídlit na něj. Vždyky mě rozesmíval tím, jak mi vykresloval totálně nereálné situace, ve kterých mě udupou nebo upálý jenom aby se dostaly k bratrovi. Když jsem mluvila o těch „přísně tajných věcech“, měla jem tím na mysli i to, že jsem se zamilovala do člena kapely. Ne, Liam to nebyl. Byl to člověk, jenž mě dokázal rozbrečet smíchy, do vteřiny vytočit do nepříčetnosti a zase uklidnit tím, že řekl totální volovinu. Člověk, který měl ten nejdokonalejší úsměv a oči.

„Pššt. Idioti! Vzbudíte ho a já vás zabiju! Tuhle odplatu plánuju už dlouho.“

„Zkuz to a jsi synem smrti.“ zamumllala jsem do polštáře.

„Fuj! Sem se lek“ vypískl Louis. „V klidu, zas jenom mluví ze spaní.“ odpověděl mu Harry.

„Myslíš?“ řekla jsem po tom, co jsem si sedla.

„Idioti! Já říkal buďte ticho, ale vy né. Vy musíte dělat randál, jak při páření oslů“ na chvíli se rozhostilo ticho, a poté celý tourus zaplnil nekontrolovatelný smích.

„Tak Louíčku, copak si to chtěl provést, tak hodné duši jako je ta moje?“

„Ehm……..Já….Vlastně….Je snídaně.“ vyhrkl na konec.

„Jó? A copak máme. Zbabělce s mlíkem?“

„Já nejsem zbabělec!“ nafoukl se.

„Ale seš!“

„Nejsem.“

„Seš!“

„Ne.“

„Jo.“

„Ne!“

„Dost!“ vykřilkl Liam „Ste jak malý“

„To on!“ ukázali sme na sebe zároveň. Vyměnili sme si ošklivé pohledy a Liam jenom protočil očima. Ostatní už někam odešli.

„Ty,“ ukázal na Louise „půjdeš do kuchyně a uděláš Charliemu tu snídani, kterou si mu nakukal. Můžeš u toho vymýšlet další ‚dokonalou‘ pomsu, ktterá ti steně zase nevyjde A ty,“ ukázal na mě „se převleč a přijď na snídani.“

„Rozkaz kapitáne“ zasalutovali sme s vážnou tváří. Liam pokroutil hlavou a šel chodbičkou do pokoje.

„Neopakuj po mně!“ řekl Louis a á si vzpoměla na dětský léta, kdy jsem tím vytáčela bratra. Nudila jsem se, tak že jsem se rozhodla hrát papouškovanou.

„Neopakuuj po mně!“

„Tohle není vtipný.“

„Tohle není vtipný.“

 „Tak už přestaň.“

„Tak už přestaň.“

„Řekl jsme ti přestaň“

„Řekl jsme ti přestaň“

„Jsem trapný“

„Jsi no!“

„Ha! teď jsem tě dostal“

„Ha! teď jsem tě dostal“

„Už mě sereš.“

„Už mě sereš.“

„Agrrrr! Kašlu na to!“ řekl a práskl dveřma. No konečně. Vyhrabala jsem se z postele a šla jsem to naší mini koupelniičky, kde jsem vykonala ranní hygienu a převlékla se.

Došla jsem do kycheně a na stole lležela miska, cereálie, lžička a mléko. Takhle to dopadá, když Louis dělá snídani. Zase jsem to schovala a vytáhla si chleba, šunku, salát, okurku, sýr a udělala si můj chlebák.

Zrovna jsme seděli v „obýváku“ když přišel Paul, aby nám připoměl dnešní program.

„Ve 2 se jde na koupaliště, jekož venku je vedro jako v pr…ehm v pekle. Ve čtyři je zvukovka a v osm je koncert. Po něm autogramiáda a edna párty, na které se musíte objevit.“ začala jsem panikařit. Jak se do psí zadnice vykroutím z toho koupaliště.

„Ehmm… na to koualiště musíme?“

„Jo.“

„Já, ale…já tam nemůžu.“

„A proč ne?!“ Mysli Charlie, mysli.

„Eh…jsem…jsem alergický na chlór.“

„Tak nepůjjdešdo bazénu a vyřešeno.“

„Jasně budu se píct na slunku, ne? Radši zůstanu tady, je to tu aspoň klimatizovaný.“

Hlasitě si odfoukl.  „Fajn! O půl čtvrté sraz před halou. Ještě někdo je alergickej na chlór?“

Všichni pokroutili hlavou. „Fajn! V jednu jsem tady. Buďte nachystaní.“ řekl a odešel.

„Vážně seš alergicke na chlór?“

„Jinak bych to neříkal.“

„Fajn.“

Když všichni odešli,sundala jsem převlek a pustila si rádio na plný pecky.Lítala jsem po celým tourbusu s ovladačetm v ruce dokud někdo neotevřel dveře…….