neděle 2. února 2014

11.díl

Ráno, Charlie:
Moje hlava. To byla první věc, na kterou jsem se dokázala soustředit po probuzení. Ani jsem neotevírala oči a pomalu se chtěla posadit. Něco mi v tom však bránilo. Neochotně jsem tedy rozlepila oči a podívala se na překážku mezi mnou a cestou za sladkým osvobozením v podobě prášku. Ruka? Já mám tři ruce? Bože, co jsem to zas pila. Nevypadá jako moje. Opatrně ji zvednu a dál ji zkoumám. Možná bych mohla najít konec. Pleskla jsem se po čele. Už nikdy nepij! Přikázala jsem si v hlavě a rozhodla se najít ke komu ta ruka patří.

Hmm. Hnědé vlasy, kudr....a do hajzlu. Nevím jak se tam vzal,ale vedle mě ležel nahý Harry. Tak jo, Charlie přemýšlej, co se včera stalo po tom 4 panákovi? Pomalu se mi začínaly přemítat útržky a já si je dávala dohromady. Ó máj gát! To se nestalo. Ne ne ne ne ne! To se nesmělo stát. Bohužel všechno svědčilo proti tomu. Musela jsem promyslet, co dál. Opatrně jsem vylezla z postele abych nevzbudila Harryho a došla jsem k mému kufro pto nějaké věci. Oblékla jsem se a vydala se do kuchyně.
Tak jo tohle je divný sedím tady 5 minut a snažím se do sebe dostat aspoň suchý rohlík. Naproti mně sedí Max a divně se na usmívá. Fajn mám něco na obličeji nebo snad vlasy jsou víc rozcuchané než normálně? Seděla jsem tak ještě chvíli a pak jsem to nevydržela. "Mám něco na xichtě? Nebo co je?" Jenom se zasmál,  mávl rukou a odešel. Fajn, to bylo maximálně divný. Nechala jsem to plavat a začla radši přemýšlet jak se chovat k Harrymu a jak mu šetrně říct, že to bylo ve zkratu a rozhodně naposled. Vím jak je citlivé mužské ego a zvlášť to harryho.
Ze zamyšlení mě vytrhlo až obejmutí kolem pasu a polibek na krk. Trhla jsem sebou. "Dobré ráno." zasněl mi u ucha harryho chraplavý  hlas.
"Ehm....dobré." odpověděla jsem a zvedla se abych se od něj dostala co nejdál. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale musela jsem to co nejdřív uvést na pravou míru.
"Uhm...Harry? Já to, co se stalo včera....chci abys věděl, že jsem byla pod vlivem alkoholu. Jinak bych se takhle nikdy nechovala. Vím, že to není omluva, ale nemohly by jsme na to zapomenout? Prosím."
"Ty toho lituješ?" v jeho očích se mihlo zklamání a raněné ego. Jak jinak, že?
"Já lituju toho, že se to stalo v takovém stavu. Nic proti tobě. Jsi jeden z mých nejlepších přátel a já si to včera fakt užila, ale....já... prostě nechci mít ani nemůžu mít vztah a něčí kamarádka z výhodama, ikdyž  báječnýma výhodama" pousmála jsem se nad vzpomínkou ze včerejší noci a Harry taky "vážně nechci být." Fajn, tohle by jeho ego mohlo přežít.
"Škoda. Včera to byla zábava." Usmál se od ucha k uchu a zakýval obočím. Jenom jsem se zasmála.
"Nebolí tě hlava?"
"Strašně!" postěžoval si a já mu se smíchem podala prášek a vodu.
"Chceš i něco na snídani?"
"Hmmm. Tebe!"
"Harry!" se smíchem jsem mu dala zaucho a uděla mu rohlík se sýrem a salámem. Položila jsem to před něj a čekala, že apoň poděkuje. Furt nic, tak jsem se připoměla.
"A odměna za vykonanou práci nebude?" jenom se ušklíbl a nahl se ke mně. Než jsem stačila zareagovat měla jsem jeho rty přilepené na mích.
"Vám to nestačilo v noci?" po otevření dveří se s pobavením v hlase objevil Niall a s ním i dalších pár lidí mezi nimiž byl ten, u kterého jsem vážně nepotřebovala, aby tohle viděl. Zvlášť jestli ví o tom včerejšku.

Nevím, co to do mě vjelo, ale asi chci napsat co nejvíc částí něž začne olympiáda, páč se mnou potom,co začne hokejový turnaj nebude normální řeč :D
Doufám, že se část líbila.(:

2 komentáře:

  1. Sakra, já vůbec nevím, co napsat. To je uplně dokonalé. A dál už fakt nevím... nějak jsem ztratila slova a zapomněla, co jsem chtěla napsat :D.

    OdpovědětVymazat