Noční Brno, zvuků všude plno.
Jdu si temným městem a vidím skvělí kino.
Někdy je to horor, jindy komedie zas.
Když jdu kolem Cejlu jsem napjatá, jak vlas.
Jdu dál a vidím mega čokla,
kdybych nebyla tak posraná asi bych i hafla.
Čekám na noční rozjezd a přemýšlím,
co za hovadiny, to zas vymýšlím.
R: Postavy z kina mají scénaře a hrají postavy bez tváře.
Postavy z reality mají tváře a nikdo jim nepíše scénáře.
Každý máme své druhé já,
které se čas od času na povrch prodírá.
Bus už stojí na semaforu
a řidič si se mnou hodlá zahrát hru.
Hru, která má jednoduchá pravidla
jezdit tak, aby se většina pasažérů poblila.
Už vystupuju, tentokrát jsem to zvládla.
Odola jsem nárazům a nespadla ze sedadla.
Další kino přede mnou se odehrává.
Drama, které zatím blonďák prohrává.
R: Postavy z kina mají scénaře a hrají postavy bez tváře.
Postavy z reality mají tváře a nikdo jim nepíše scénáře.
Každý máme své druhé já,
které se čas od času na povrch prodírá.
Až přijdu domů, zahraji si taky roli, budu hlavní postavou.
Bratr bude divák a já budu hrát v dramatu s matkou.
O tom, kde jsem byla a jak si to dovoluju,
že vlastní matce neřeknu, že někam jdu.
Bratr už má v ruce popcorn a milku,
nejradši bych po něm hodila sekyrku.
Je to totiž herec nejlepší
a o své pravdě všechny vždy přesvědčí.
Nejlepší herci jsou obyčejní lidé, každý den hrají role veliké….
Žádné komentáře:
Okomentovat